Škoda Bike Marathon Ostrava 2012
28.4.2012

V republice padaly teplotní historické rekordy, v Praze bylo překonáno 29,5° C z roku 1866. A v Karviné, Bohumíně i Ostravě padly třicítky! Za tohoto překrásného počasí se jel 5. ročník ostravského Škoda Bike Marathonu 2012.

Naše sestava byla natěšená už celý týden. Předpověď byla slibná a vše nasvědčovalo tomu, že trať bude vyschlá a bez bahna (někteří blázní si však na absenci bahna stěžovali). 

Sestava: Luděk, Zbycho, Honza, Pavel, Marek a Adam

Zkušenější Luděk se Zbychem toho mají letos na emtébéčku už jakž takž najeto a tak mě ani nepřekvapilo Luďkovo sdělení, že se z Orlové do Ostravy k VŠB vydává po svých (na kole) a dá si tak před závodem 30 km "na zahřátí". To my s Honzou jsme v pátek večer reálně zhodnotili své šance a ujistili se, že pojedem na start autem (ostudy). Přeci jen mít před závodem našlapáno nějakých 100 km (a to jsem ještě Honzovi lhal) není moc velká sláva. Konkurenti na startu kolem nás se hádali, zda mají 5.000 km či 5.500 km. Tak jsme se na sebe jen podívali a raději se začali bavit o babách.

V 10.00 hodin byl odstartován hlavní závod na 68 km, kde jsme byli s Luďkem a Honzou. Ostatní, tj. Pavel, Zbycho a Mára startovali na trase 35 km v 11.00 hodin. Kromě toho se v sobotu jely i závody štafet základních a středních škol a také závod rodíču s dětmi. Podle výsledků jsem se napočítal celkové účasti 1.065 lidí!

Start byl umístěn na Hlavní třídě pod VŠB kousek od Alšova náměstí. Krásná část Ostravy, která připomíná Chanselise, navíc když byl na konci umístěn nafukovací "startovací" oblouk a lidem s trochou představivosti mohl připomínat Vítězný oblouk. 

Hned na začátku jsme byli upozorněni, že prvních 300 m na Hlavní třídě je pouze představený start a nemáme se předhánět! Sami si umíte představit, jak to vypadalo. Sám jsem byl zjebán hned po 10 m, když jsem vrazil řidítkama do nějakého motajicího se bambyloka. Hned jsem se ale uliklidnil, vzpomněl jsem si na mých najetých "100 km" a ubral jsem z plynu a jel si svoje tak, aby na mě nepadla žádná krize. 

S Honzou a Luďkem jsme se viděli naposled na startu, pak jsme si každý jeli svoje. Všichni jsme se však chtěli dostat za včasu na obávanou sjezdovku, která však tak hrozná nebyla. Není ani zdaleka tak dlouhá jako třeba Kalvárie na Silesii a vyšlapat jí nebyl problém. Horší to pak bylo v lesíku, kde bylo třeba často přehazovat. To se mi opět ozvala technika a přesně 6x za celý závod jsem musel zeslíst z kola a nahodit řetěz, který mi vypadával za nejmenší kolečko! 

To však nebyl žádný problém ve srovnání s tím, co se stalo borcům na špici závodu, kdy je údjaně zdatný vodič motorkář tahal pár kilometrů do naprosté prdele a bikeři se pak museli vracet, čímž přišli o spoustu sil, náskok a vybudovanou pozici. Navíc při takovém kiksu Vám v mžiku vleze únava do nohou i do hlavy a pak se šlape jen ze setrvačnosti. 

Nakonec závod na 68 km ovládl mezi muži s časem 02:27:58 Adam Kauer z Merida Biking Teamu s průměrnou rychlostí 27.57 km/h.

Výsledek, který však chci na tomto místě zvýraznit je výkon naši kamarádky ze spřáteleného SK Maxbike Orlová, Denisy Bartošové, která skončila s časem 03:05:13 celkově 2. mezi ženami s luxusním 10 minutovým náskokem na 3. Kamilu Procházkovou. Obrovské gratulace a pozdravy! :)

Do cíle na 68 km trase jsme se pak doplazili v těchto časech:

113. Adam Ondruch, 03:17:38 hodin (25. v kategorii)
238. Luděk Sedláček 03:55:35 hodin (83. v kategorii)
262. Jan Mareš, 04:07:55 hodin (55. v kategorii)

O průběhu trasy na 35 km toho moc nevím. Snad jen to, že měli stejný hyc, jako my :) Pavel startoval se svými spolužáky ve středoškolské štafetě, Marek pak mezi vysokoškoláky. Zbycho měl smůlu, když pár kilometrů před koncem chytnul defekt. Až doma jsme odhalili ten obrovský zakouslý "zub", který protrhal všechno, co se dalo.

Výsledky na trase 35 km následující:

195. Marek Kiliany, 02:04:15 hodin (56. v kategorii)
443. Zbyhněv Ondruch, 03:13:25 (327. v kategorii) 

Pavel Hradil skončil mezi středoškoláky na parádním 16. místě v jednotlivcích, jako tým však byli diskvalifikování (z pro mě neznámých příčin). 

Už za týden se chystáme na tradiční Author Šela Marathon do Lipníku nad Bečvou, kde to aspoň pro mě bývá vždycky trápení, tak uvidíme, jak se nám letos povede v nových dresech :) 

 

Beskydská Šestka a celkové vítězství Adama!
21.4.2012

V sobotu 21. 4. 2012 jsme se účastnili jarního přechodu šesti vrcholků Beskyd – B6 a přihazujeme k našim článkům další povídání. Tentokrát z řad něžnějšího pohlaví, takže můžete očekávat i trochu sentimentu:)

Nejednalo se o regulérní závod typu Beskydské sedmičky, ale našlo se mnoho lidí, kterým byl tento typ přechodu bližší a to především komornější atmosférou (sešlo se nás 55). Celková délka trasy činila cca 60 km a převýšení bylo 3211 m.

TRASA

Frenštát pod Radhoštěm - Hotel Ráztoka - Radhošť (1129) - Radegast - Pustevny - Tanečnice - Čertův mlýn (1206) - Malá Stolová - Horní Čeladná - Podolánky - Smkr (1276) - Malý Smrk (1174) - Šance - Kobylanka - Lysá hora (1326) - Malchor (1213) - Šebestýna - Krásná - Hájenka - Travný (1203) -> cíl

 Vyrazili jsme v pěti lidech. Jana Ježová, Vladimír Vrabko, Adam Ondruch, Pavel Hradil a Karel Podolák. Já osobně jsem se obávala toho, že se budu muset spolehnout na mapu a někde mne tam nechají (přeci jen ženy a navigační schopnosti:-)), ale nestalo se tak. Na ty mé chlapy je vždy spolehnutí.  I když vědět, že jsem koule u nohy, která to všechno brzdí…nic příjemného, ale už jsem si na tenhle úděl zvykla a raději je posílám kupředu a sejdeme se na vrcholku. Podobný případ byl i s naším Aďošem, který původně zamýšlel jít se mnou, v klídku. No abych pravdu řekla, věřila jsem mu, že mě tam samotnou nenechá, ale zároveň jsem věděla, že mu to nedá. A když jsem viděla jeho zapálenost a energii, vůbec mne pak nepřekvapilo, že se rozhodl běžet. To byl poslední moment, kdy jsme ho viděli. Potom se už s námi udržoval v kontaktu SMSkama a informoval nás, kde se zrovna nachází. Dohnal první skupinku a ani to mu nestačilo - běžel i přes ně. Dorazil na cílový vrchol – Travný JAKO PRVNÍ v čase 08:58 hod!!! Jak se zdá, plány, že to bude jen procházka, mu nevyšly. Na to, že tréninku nedával zase tolik a že jsme byli týden před tím na lyžovačce ve francouzském Risoulu – taktéž tomu můžeme říkat alkoholové lázně, je to skvělý výkon a my jsme na něj patřičně hrdí! 

Co se týče naší skupinky – já, Vlado a Pavel, tam to už tak bezproblémové nebylo. Já osobně jsem po Risoulu tréninku dávala mnohem méně a taky to bylo znát už v počátcích -  nešlo se mi vůbec dobře.  Kluci byli naopak úplně v pohodě a tak měli čas i na vymýšlení blbostí -  konkrétně Vlado, který vymyslel „zkratku". Na jeho pokyn jsme se vydali cestou (někdy necestou) mimo značku a narazili i na místo, kdy jsme téměř šplhali do prudkého kopce. Samozřejmě náš kamzík, horolezec Vlado, byl stále v klidu. Jediné, co ho malinko vyděsilo (nás s Pájou o nic méně) byly kameny, které se mu pod nohama uvolňovaly a padaly přímo na nás. Celkem sranda, protože se těžko určuje, kam, že má kámen namířeno a kam před ním prchnout.
Nicméně, nějakým zázrakem jsme se dostali zpět na trasu a další průběh už byl poněkud klidnější.

Na Smrku jsme se potkali s naším Michalem Koziełem, který nám všem zvedl náladu a osobně pro mě se stal velkým pokušením, protože měl u přehrady auto a lákalo mne nechat se odvézt domů už tenkrát. Na Lysé jsme se s Pavlem rozhodovali, jestli ještě pokračovat na Travný, nebo už skončit v Krasné, kde pro nás bylo asi největším lákadlem auto a náš, už vítězný, Adam. Trošku se ve mně bilo hrdinství, že to dokážu a únava. Vyhrálo však moje princeznoznovství  a spolu s Pájou jsme se shodli na tom, že 50km v nohách nám stačí. Vlado tedy pelášil dále a já s Pavlem jsme už finišovali. V Krasné jsme se podle plánu potkali s Aďošem a čekali v hospůdce na Vlada, který si musel pěkně máknout, protože doběhl za chvilku a na vrcholu byl za skupinkou, která byla v patách Adamovi. V mých očích tihle dva byli vždycky borci a teď mi to jen potvrdili! Pan Podolák si dal cíl na Visalajích (bez vrcholu Travný). Došel v 21:20, což je krásný výkon.

  Trošku náročnější byli i podmínky celého přechodu, které nebyly moc příznivé. Radary se  nemýlili a skoro celé dopoledne jsme měli zataženo a deštivo. Sluníčko v závěru bylo sice fajn, ale promočeným botám moc nepomohlo. Zbytky sněhu na vrcholcích dost zpomalovaly tempo a vzaly hodně sil.
A teď k samotným výsledkům:

1. místo          08:58 hod.  Adam Ondruch
2.-6. místo    11:30 hod.  Ostraváci (Hanis, Matěj, Komár, Pavel, Terminátor Stáňa)
7. místo          12:20        Vladimír Vrabko

 

Je třeba poděkovat panu Podolákovi za to, že nás s B6 vůbec seznámil a vyrobil pro nás nádherné trofeje (pro prvního z X - Trailu) a celému realizačnímu týmu Klubu Český Turistů za nápad a organizaci!
 A za mě děkuji všem těm „mým“ x-trailovým chlapákům, kteří mě na tyhle akce, a vůbec na všechny hory, provázejí a jsou ke mně neskutečně milí. Jejich bezprostřednost, kdy si ani neuvědomují, že je mezi nimi holka, je opravdu skvělá. Ani jednou jsem se nesetkala s větami  „pohni, dělej, zase musíme čekat“. Bez Vás by mě ty hory ani tolik nelákaly. Teď nezmiňuji jen kluky z B6, ale Vás všechny X – Trailové. Anetka Sajdok, další slečna v týmu, by mi to jen potvrdila!

 

Report z Risoulu 2012
19.4.2012

V neděli 15.4.2012 jsme se s početnou 108 členou skupinou vrátili z francouzských Alp, z letošního uzavíraní lyžařské sezóny. A že věru šlo opět o zajímavý ročník není nutno pochybovat. 

Plánování odjezdu do Francie začalo někdy v řijnu loňského roku, kdy jsme otevřeli přihlašovací okno. Akce byla díky lákavé ceně primárně určena vysokoškolským studentům, nicméně finální grupa byla reprezentována všemi věkovými kategriemi, což nás mile překvapilo. 

Ani v nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že se nás nakonec vypraví 108 lidí. Z toho důvodu bylo nutné přiobjednat autobus navíc, neboť ani 78 osobový dvoupatrový parník nám nestačil. 

Samotný odjezd v pátek 6.4.2012 probíhal jakž takž podle plánu. Nejdříve nás sice řidiči Karel a Pepa vyděsili, že s tolika zavazadly nedojedem ani do Petřvaldu, ale po menších kosmetických úpravách se všechno vměstnalo a my mohli konečně vyrazit. Pár potížistů ještě nastupvalo po cestě v Ostravě. 

Cesta autobusem byla náročná. Ne každý je zvyklý cestovat přes 20 hodin v přetopeném a posléze v promrzlém autobuse. Nezbylo než si cestu zkrátit dodržováním pitného režimu :) Na tomto místě je nutno poznamenat, že nám chyběl v autobuse loňský animátor programu č. 1 - Vladek, který loni dokázal rozpít i zapřisahlého abstinenta.

V sobotu odpoledne jsme se vyšplhali do střediska Risoul v nadmořské výšce 1.850 m. To, že jsme neměli připravené klíče k pokojům, nebylo pro otrlé Risouláky až takovým překvapením. Kdo jednou viděl, jak se pracuje v Risoulu na recepci při odbavování 8000 tisíc turistů, (ne)pochopí. Jedna slečna "kafevároš" laškuje se sympatickým Italem, ta druhá ji pomlouvá a třetí se aspoň tvaří, že pracuje (záměrně neužívám slov kmitá, maká, dře - to jsou zakázaná slova ve Francii). Co ale osud nechtěl, začalo husto sněžit. Na jedné straně nepříjemné čekání venku v zimě na klíče, na druhé straně vidina čerstvého prašanku...hmm :)

První dva tři dny byly co se týče počasí typický risoulové. Slunko, azuro, teplo. Povrch ráno zledovatělý a odpoledne měkký. Čerstvý prašánek něco pomohl, ale zdaleko sního nedosahoval kvalit "sezónního" sněhu. 

Nicméně přišlo úterní odpoledne, nebe se zatáhlo, trošku přituhlo a když začalo kolem 15h prašit, kolem 18h to už byla chumelice až někdy do poledne násleujícího dne. Tyto přeháňky nám nadělily asi 50 cm nového sněhu a zapřísahlí freeridisté ani nemuseli opouštět vyznačené sjezdovky, neboť freeride se dal provozovat i na dříve upravených sjezdovkách. 

Na pátek 13. jsme měli připravený Gaper´s Day (čumilský den), kdy jsme se převlekli do oldschoolových lyžařských overalů, svetrů, pompek apod. Že se představivosti meze nekladly dokládají přiložené fotografie, či připravovaný video materiál. Zajímavostí také je, že ti, kteří vůbec s nápadem Gaper´s Day přišli, zapomněli své obleky doma a v pátek měli vůbec problém dostat se na svah :)

O odpoledních programech snad ani nemá cenu hovořit. Kdo byl a zažil, tak si musí sám vyhodnotit, zda mu takový "životní styl" vyhovuje, či ne... Mě ano :)) 

Jelikož takovéto články nikdo nečte, tak se ani nebudu rozepisovat dál. Důležtější budou připravovaná videa, o kterých budeme všmožně informovat a upozorňovat na ně.

---

 

Na tomto místě bych však chtěl poděkovat Kubovi Vymětalíkovi, bez kterého by jen ztěží šlo realizovat projekt Risoul, Patriku Madarasovi za krásný návrh pamětních trik, Honzovi Kapolkovi a značce Fourtwenty za vyhotovení těchto trik a CK Pux Travel v čele s Tomem Hložánkem za spolupráci při připravování celé akce. A v neposlední řadě všem účastníkům Risoulu 2012 za jejich trpělivost zejména při příjezdu a odjezdu. Doufám, že se Vám líbilo a za rok se znova uvidíme někde na horách :)

A.

---

http://www.youtube.com/watch?v=LC4pF_fe1sQ (Risoul 2012 "Trailer")

http://www.youtube.com/watch?v=LcL9rSTClIQ (Risoul 2012 "Kuba the Pink")